Kolébkou organizované atletiky se stalo antické Řecko, kde byla atletika hlavní náplní antických olympijských her.Začátky atletiky jako novodobého sportovního odvětví jsou spjaty s Anglií. Již v 17. století se zde konaly závody v běhu, především na dlouhé vzdálenosti. V počátcích se závodů zúčastňovali profesionálové; sázelo se na vítězství jak mezi diváky, tak i mezi závodníky. Teprve v polovině 19. století se tvořily kroužky amatérů, a to nejprve na školách, později vznikaly sportovní kluby. První záznam o závodech je z univerzitních kolejí.Roku 1880 tato konzervativní amatérská definice zanikla a závodění bylo zpřístupněno širší veřejnosti. Ve 2. polovině 19. století se začíná atletika šířit z Anglie na evropskou pevninu i do zámoří. Atletické federace jednotlivých zemí Evropy vznikly převážně koncem 19. století, zejména vlivem novodobých olympijských her.Pokusy o uplatněni žen v atletice se datují již do doby před 1. světovou válkou, organizovaně se však ženská atletika uplatňuje až po válce. Roku 1921 byl založen Mezinárodní ženský sportovní svaz (Fédération Sportive Féminine Internationale, FSFI) a roku 1922 byly uspořádány I. ženské světové hry v Paříži převážně s atletickým programem. Olympijských soutěží v atletice se ženy poprvé zúčastnily v roce 1928.
V České republice první dochovaná zmínka o "atletice" sahá až do doby korunovace Václava II. Ten se ujal vlády v roce 1283, korunovaci uspořádal až v 1297, konkrétně 2. června. Oč později, o to velkolepěji ji pojal, událost popisuje Zbraslavská kronika.O několik století přišly serióznější atletické pokusy, a světe, div se, závodilo se o hmotné i peněžní odměny. Dokonce se dalo běháním i živit. V 18. století měly pro šlechtu velký význam "laufři" neboli "běhouni". Byli zaměstnáváni proto, aby běhali před kočárem panstva a upozorňovali, že někdo vznešený jede, večer běhali s pochodní, ale také byli využíváni pro doručování písemných zpráv a nahrazovali tehdy ještě neexistující poštu. Podle dobového novinového inzerátu "Prager Postzeitung" hledal jeden šlechtic svobodného, slušně se chovajícího a střízlivého 25 let starého běhouna, kterému nabízel 16 zlatých měsíčně, livrej a střevíce a vyžadoval rychlé doručování zpráv mezi Prahou, Karlovými Vary a Výmarem. Tito laufři konali někdy mezi sebou závody, např. mezi Poříčskou branou a Libní.Mnozí zdatní muži a ženy si udělali z běhání atrakci. Museli však mít souhlas magistrátu, který takové atrakce moc rád nepovoloval. Například jeden rychloběžec běhal někde po Praze, jinde běžkyně Anička Sandrová, když nedostala povolení, šla běhat mezi Starou Boleslaví a Benátkami. Nějaký Tomáš zase pořádal "rychloběžný" podnik, na kterém vybíral pro dobročinné účely, pro slepce nebo hluchoněmé, až takové běhání magistrát v roce 1835 zakázal s tím, že běžci jsou líní k práci a jen si snadno vydělávají běháním.V srpnu 1919 přijíždí do Prahy Čechoameričan Josef Amos Pípal (1880-1955), aby u nás připravoval atlety na OH 1920. Byl učitelem sportu na několika univerzitách, pak trenérem na Occidental College v Los Angeles do roku 1916.Ačkoli výrazné výsledky na olympiádě čeští atleti nepředvedli, nejlépe se umístil čtvrtý Václav Vohralík na 1500 m, Pípal aktivizoval celé atletické hnutí, což se odrazilo v budoucí značné činorodosti klubů. Peníze získával ze spolupráce s činiteli americké YMCA, kteří zde působili. Pro zimní přípravu, kterou zaváděl, získal 12 jízdáren. Organizoval kurzy trenérů, propagoval štafetové závody, novou formou zaváděl tréninkové tábory a absolventi dvou šestitýdenních kurzů šířili moderní poznatky o atletice v celé republice. Dal podnět k obnově středoškolského poháru, cestoval po celé republice, vychovával a burcoval.Na závěr vybral 26 závodníků pro olympiádu, dal pro ně postavit na Letné za pomoci YMCA stany s celým zaopatřením, ale bohužel - výsledky to v Antverpách příliš nepřineslo.
zajímavost
v případě Zdeny Koubkové a Štefanie Pekarové bylo lékařsky zjištěno, že nemohou závodit za ženy. Koubková naposled startovala v září 1935 a Pekarová v červenci 1937. Pak už nezbylo nic jiného, než zrušit dva světové rekordy Koubkové na 80 m a 800 m a dva světové rekordy štafet ČSR, ve kterých Koubková běžela - nejen jako čs. Rekordy, ale IAAF je zrušila v roce 1943.
