
Skok o tyči
Skok o tyči je sportovní odvětví řazené do lehké atletiky. Cílem je překonání vodorovně umístěné laťky s pomocí dlouhé tyče: jedná se v podstatě o upravenou gymnastickou disciplínu, kdy atlet (gymnasta) po rozběhu opře tyč do skříňky v zemi pod laťkou (atleti jí říkají "šuplík"), tyč se následně ohne a atlet, který se drží druhého konce tyče, je vymrštěn do výšky, kde musí překonat laťku, aniž by ji shodil. Poté dopadne do měkkého doskočiště. Atleti mají na každé výšce tři pokusy, ale po prvním nezdařeném si další mohou ušetřit na další postupnou výšku, ale na ni mají pouze dva pokusy.
Historie
Skok o tyči byl v antickém světě používán v běžném životě. Starověcí Kréťané pomocí tyče naskakovali saltem na býky, Nomádi na koně a Keltové začali tyč používat ke skokům do dálky.
První dochované výsledky závodu pocházejí z 23. března 1866, kdy John Wheler v Londýně skočil 305 cm. V tu dobu bylo ještě povoleno šplhání a přehmatávání na tyči, čehož využívali především Japonci.
Revoluce přišla v roce 1889 kdy byla vydána první pravidla skoku o tyči a jedním z pravidel byl i zákaz šplhání a přehmatávání na tyči. V tu dobu se skákalo na dřevěných tyčích s kovovým bodcem, které měřily okolo 4 m a vážily přibližně 7 kg.
Druhé olympijské hry se konaly v roce 1900 v Paříži, které vyhrál výkonem 330 cm Irving Baxter.
První světový rekord s hodnotou 369 cm byl vytvořen již na bambusové tyči v roce 1908 a jeho držitelem byl Alfred Gilbert.
Na Letních olympijských hrách v roce 1924 konaných opět v Paříži se k zasunutí tyče začal používat dřevěný šuplík. Králem těchto olympijských her a celé éry "bambusu" se stal Cornelius Warmerdam, který světový rekord posunul až na 477 cm v roce 1940.
Hliníková tyč se začala používat již v roce 1943, ale až roku 1957 dokázal Bob Gutowsky překonat Warmerdamův rekord o 1 centimetr. Nový rekord na sebe ovšem nenechal dlouho čekat a hned o rok později se na tyči ze sklolaminátu o rekord postaral George Davis výkonem 483 cm.
Jako první člověk světa se přes hranici 5 metrů přenesl Pentti Nikula, ale za první oficiální pětimetrový výkon je považován až o půl roku později skočený skok Briana Sternberga z 27. dubna 1963 na otevřeném hřišti ve Philadelphii.
Hranice šesti metrů byla překonána roku 1985 v Paříži legendárním ukrajinským "carem tyčkou" Sergejem Bubkou, který za svou kariéru nasbíral neuvěřitelných 35 světových rekordů. Halový byl o centimetr lepší než venkovní (což je neobvyklé) a měl hodnotu 615 cm. Dne 15. února 2014 jej překonal Francouz Renaud Lavillenie výkonem 616 cm.
Mužská soutěž
Největšími fenomény světové tyčky jsou pravděpodobně Cornelius Warmerdam, Bob Richards a nám nejvíce známý Sergej Bubka, který jako první tyčkař překonal hranici 6 metrů.
Mezi českými tyčkaři v současnosti vyčnívají svými výkony Michal Balner, Štěpán Janáček, Jan Kudlička a Adam Ptáček. Nejlepším nynějším světovým tyčkařem je Francouz Renaud Lavillenie, vítěz Diamantové ligy v letech 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014.
Ženská soutěž
Ženská tyčka je relativně nová disciplína, která se na pořadí mistrovství světa dostala až v roce 1999. Mezi ženami se již v roce 1995 uplatnila bývalá gymnastka Daniela Bártová a zapsala se do historie jako první tyčkařka, která překonala hranici 420 cm. Dalšími velkými jmény ženské tyčky byly Emma George, Stacy Dragilaová, Světlana Feofanovová a na začátku 21. století se fenoménem ženské tyčky stala Jelena Isinbajevová.
Ale ani české tyčkařky nestojí v bitvách o tituly opodál. Již zmíněná Daniela Bártová je devítinásobnou světovou rekordmankou a vicemistryní Evropy. Mistryní světa v této disciplíně z roku 2001 je Pavla Hamáčková-Rybová, která se i po narození syna v roce 2009 stále skoku o tyči věnuje. Držitelkou českého rekordu byla šest let Kateřina Baďurová, výkonem 476 cm ji překonala v září 2013 svěřenkyně Františka Ptáčníka a Nikolaje Goroškova Jiřina Svobodová.
Sergej Bubka
Téměř dvacet jedna let držel světový rekord výkonem 6,15 m z 21. února 1993 v Doněcku, než ho 15. února 2014 na ukrajinském halovém mítinku překonal Francouz Renaud Lavillenie pokořením výšky 6,16 m. Celkově vytvořil 35 nových světových rekordů (17 venkovních a 18 halových). Stal se prvním tyčkařem historie, který přeskočil laťku ve výšce 6,00 a 6,10 metru.
Stal se prvním tyčkařem, který překonal hranici 6 a 6,10 metrů. Je držitelem světového rekordu pod širým nebem, který má hodnotu 6,14 metru, a kterého dosáhl 31. července 1994 v Sestriere v Itálii. V hale byl rekord ještě o centimetr lepší a je někdy uváděn místo venkovního coby "absolutní" rekord v této disciplíně. Tento rekord dne 16. února 2014 překonal o 1 cm (6,16 m) francouzský tyčkař Renaud Lavillenie na mítinku v Doněcku.
O tyči začal skákat ve věku devíti let. V roce 1978 ve věku patnácti let se přestěhoval do Doněcku a začal se připravovat pod trenérem Vitalijem Petrovem.
Do světového atletického povědomí vstoupil v roce 1983 výkonem 5,70 metru. V následujících čtyřech letech posunul hranici světového rekordu o 21 centimetrů. Byl vyhlášen nejlepším sportovcem Sovětského svazu v letech 1984, 1985 a 1986.
Vyhrál 6× mistrovství světa (prvních šest šampionátů). Světový rekord vylepšil 35× (17× venku, 18× v hale), což je také světový atletický rekord.
Méně se mu dařilo na olympijských hrách. LOH 1984 se nezúčastnil kvůli bojkotu. Letní olympijské hry 1988 vyhrál výkonem 590 cm, Další dvě olympiády byly jen vyvrcholením jeho olympijské smůly. Do Barcelony 1992 přijel (nově pod hlavičkou Ukrajiny) jako světový rekordman výkonem 611 cm v roli jasného favorita. V závodě ale neměl žádný platný pokus. Na LOH 1996 v Atlantě se při tréninku na kvalifikaci zranil a do závodu tak již nezasáhl vůbec. Na LOH 2000 v Sydney už do hlavního závodu ani nepostoupil z kvalifikace.
